Týpí

Co jsem napsal.

Píšu si od dvaadvaceti. Tehdy jsem netušil, kam mě život zavede.

17. 11. 2026

Svoboda.

Bez svobody by to jednoduše nešlo. Ať už jde o svobodu ve vztahu k sobě samým, k partnerovi, ke společnosti nebo ke státu, je důležité ji mít a chránit za všech okolností.

Svoboda dává prostor naší duši růst, naší mysli objevovat a naší kreativitě tvořit. Je to prostor, ve kterém můžeme být sami sebou a žít v souladu s tím, co skutečně cítíme.

Pokud se vám ji někdo pokusí vzít, vždycky se za ni postavte. Má to smysl. Protože svoboda není samozřejmost. Je to dar, o který stojí za to pečovat a bojovat.

A já za ni budu stát vždycky.

8. 11. 2026

Není ostuda mluvit o tom, co nás trápí.

I když můj život na Instagramu může vypadat jako ze snu, i já mám spoustu trápení, která si v sobě nosím. A mám obrovské štěstí, že mám kolem sebe pár lidí, kterým můžu všechno říct. Bez cenzury, bez přetvářky a bez strachu z odsouzení.

Big boys also cry.

20. 10. 2026

Svět nebude krásnej, dokud ho krásnej neuvidíš.

Jednou jsem šel po Letný a na chodníku bylo křídou napsáno: „Zavři oči a dívej se.“ Od tý doby se tím řídím a sleduju život srdcem.

7. 10. 2026

Kde domov můj?

V poslední době dost bojuju s tím, že se nikde necítím doma. Nemám svoje útočiště a budoucnost je nejasná. Vím, že to tak má být a že mě to má něco naučit. Možná právě to, že nemusím být vždycky všude a že je občas fajn se taky zastavit.

2. 8. 2026

Každá vlna jednou skončí. Proto si ji užij, dokud tě nese.

Je to pro mě mnohem víc než jen sport. Je to chvíle, kdy se zastaví čas. Spojení s oceánem, přírodou a se sebou samým. Každá vlna mi připomíná, jak důležité je být tady a teď.

29. 7. 2026

Co je to být „normální“?

Vždycky mě zajímalo, co je za tím posledním rohem. Vždycky mě fascinovaly zdánlivě obyčejné věci.

Vždycky jsem věděl, že tenhle život chci prožít naplno. A čím víc jsem hledal něco výjimečného, tím víc jsem si uvědomoval, že právě ten „obyčejný“ život je tím nejkrásnějším.